Na domácí kapely byl letošní ročník trochu skoupý. Čest nám zachraňuje slovenská grindcorová úderka ALEA IACTA EST produkující uvřískaný energický grindcore lehce šmrnclý crustem. K rannímu cígu a kafi to je geniální. Vstát z kanape vedle hlavní scény mě donutí až německá banda LOWER THAN ZERO. Jejich zpěvačka Bine má v hrdle ten nejbrutálnější kanál, který jsem kdy od ženský slyšel. Kombinace brutálního death metalu, slamů a deathcoru. Bine pro ten den naprosto ovládá scénu, všechny zarudlé oči toto sobotního dopoledne míří na ni. Nasekaná jízda toho nejextrémnějšího a nejbrutálnějšího, co vzniklo v Německu od dob druhé světové války.

Podivuhodnost COTE D´AVER má svůj vizuál založený na elastických zentai oblečcích. Nezaujme tolik hudbou, která kombinovala grindcore a death metal, ale ty masky člověka opravdu rozsekali. Vizuálně vděčný set střídá smečka veteránských vlků. DISFIGURED CORPSE meets DEAF 99 in the grinding pit, to jsou PRIMARY RESISTANCE. Popravdě jsem nečekal  takovou porci grindového nadšení, které bylo nakažlivé. Diktují s energií o generaci mladších.

Na řadě jsou dvě bandičky, které těží ze zběsilosti a nasazení zpěváků, jež jsou neustále v pohybu. První je z italských DILUTION kombinujících thrash a power violance. Druhý je pak z britských EVISORAX. Ti do lidí posílají natlakovaný grindcore se špinavým zvukem, ze kterého se tu a tam vynoří nějaká ta kytarové kudrlinka. Tato kapela má asi nejzábavnějšího bubeníka z celého dne, to jaké obličeje za soupravou do okolí hází, snad ani nejde napodobit.

Po obědové pauze se vracím na LIFELESS. Určitě je tady celá řada kapel, která může hrát nenaladěná, ale poctivá death metalová škola k nim nepatří. A tak u této mladé naděje německého death metalu trochu trpím.

Dost kapel z velké dálky tu obstarává gore-grindovou tancovačku a Mexikánci URTIKARIA ANAL nejsou výjimkou. Takže sombrera na hlavu, tequillu do ruky a jedeme se připojit do mašinky, která bourá kotel. Kaktusová odlehčená maškara, hudebně tupa tupa grind, u kterého pódium okupuje armáda masek. Hudebně se nudím, ale celou dobu se směju. Zpěvák má na sobě sombrero, SM masku a podprsenku. Počet nafukovacích hraček převyšuje kapacitu hračkárny v hypermarketovém labyrintu. Po celou dobu silně přizvukuje Fitch z ANALKOHOLIC, vlastně jako při každém gore-grindovém setu.

Amíci CLOUD RAT jsou další kapelou majícím ve svém středu zpěvačku. Ta rozzuřeně chodí na scéně sem a tam, jako lev a kleci, a drží si při tom od lidí v areálu citelný odstup. Štiplavý thrashující grindcore, který tato banda produkuje, je silně podmáznut noisovými plochami, jenž zaopatřuje týpek u syntezátoru. Dochází i na hostování druhé ženy, kterou si CLOUD RAT přiváží. Je skvělé vidět, jak tato mamka s drdůlkem a předkusem krájí svým brutálním hlasem ženské stereotypy na malé nudličky. Více fotek ze setu zde.

Vlastně je to poprvé, co vidím LAHAR v nové sestavě. Iny u mikrofonu je výtečná volba, ale kapelu tento facelift samozřejmě dosti změnil. Jak hlasově, tak tím, jak působí při koncertě. Jinak je vlastně vše při starém a možná i lépe. Korek má s kým pózovat v hrdinských kytarových dvojstupech, i přes ty šediny a rostoucí bříška je to stále neotřesitelná bestie sedící na trůnu domácího thrashe. Zaznívají hymny: aktuální „Řecko“ nebo „Jít cestou slepou“. Skvělý set.

Ačkoliv MARUTĚ chybí basa, je pro mě jedním z vrcholů dne. Krutý death-grindový nářez se skvělým vokálem. Technické kudrlinky v kytarách a rytmy, které vás přibijí ke stěně. Do toho skvělý vokál a zpěvák, který je v pohybu protiváhou kytaristům, kteří na nástrojích loví vyhrávky.

Další kapela, na kterou jsem se těšil, byl jávský JASAD. Jak brutální death metal asi v té Indonésii dělají? Mohu říci, že trochu jinak než v Evropě. Stage okupuje vůně vonných tyčinek a ten tu vydrží ještě další tři kapely. Zpěvák si připaluje jednu cigaretu od druhé. Ze zamračených tváří toho nelze moc vyčíst a asi jsem ještě neviděl death metal, při kterém jsem se cítil jako při nějakém tajemném asijském šamanském obřadu doprovázeným brutální slamovou kulisou. Až doteď.

MARTYRDÖD potvrdili svoji pozici. V lepší čas a s mnohem lepší atmosférou než na Brutal Assaultu minulý rok. Melodický crustový buldozer se švédskou značkou hrne před sebou jeden z nejsilnějších setů tohoto dne. Hned po nich nastupuje kapela, která terorizuje Obscene Extreme již s železnou pravidelností. INHUMATE mají u svého publika statut jasný. Pětadvacetiletý kult, který je esencí Obscene Extreme. Scéna plná stagediverů a skvělá hostovačka s členy UNTAMED. Nakonec praská podium pod náporem desítek, možná stovek bot lidí, které šílený Christopher s rozsekanou a zkrvavenou kebulí zve na obscínská prkna.

HAMDALE jsou sice legendou, která vytáhla na světlo kapely jako jsou EXHUMED, ale zatímco ti si prosekávali cestu ke grindovém království, HAMDALE pozastavili svoji pouť. Publikum řídne, a ačkoliv hudebně je vše naprosto v pořádku, atmosféra, která by naznačovala to, že tu teď vystupuje legenda, která kopala základy grindu, tu přítomna není. Nejsilněší okamžiky jsou opět ty, kde přizvukuje naprosto neutahatelný Fitch z ANALKOHOLIC.

Po nizozemském death/thrash tanku THANATOS nastupuje jediná kapela, při které je cítit atmosféra navrátivších se legend, to jsou japonští mincecoroví fanatici UNHOLY GRAVE. Ačkoliv set jejich krajanů z S.O.B. byl rozhodně větší zvěřinec. PROTECTOR jsou poslední, které vidím. Další kapela, která si zaslouží označení oldschool. Vždyť jejich první alba formovala thrash metalovou scénu už v druhé polovině osmdesátých let. Bohužel mě to minulo. V thrash metalu mám rád rychlé drbačky typu LAHAR, PROTECTOR jsou pro mě pomalí, těžkopádní a nudní, přestože dle ohlasů jsem s tímto názorem v menšině.

V každém případě díky. Díky Čurbymu za to, že jsem mohl opět prožít svůj každoroční reset mozku.